Lída Žaroská: Baví mě vařit, baví mě výzdoba, baví mě lidi

Patnáct let se v LIKO-Su Lída Žaroská stará, abychom neměli hlad. A nejenom to. Vánoce, Velikonoce, Léto i Valentýn – na každou z těchto příležitostí chystá Lída pro naši jídelnu originální a každý rok jinou výzdobu. Pojďme se s Lídou podívat za oponu stravování v LIKO-Su. Každý den chodíme do kantýny na svačiny i obědy, ale málokdo z nás tuší, co všechno vlastně musíte udělat, abychom se najedli. Jak vypadá váš běžný pracovní den? Brzy ráno jdu nakoupit suroviny na svačinky. Nenakujeme je dopředu, chceme, aby vše bylo čerstvé. V kantýně poklidíme a  z  pomerančů lisujeme pro naše kolegy čerstvé džusy. S  Janou (Jana Matyášová je kolegyně Lídy v kantýně - pozn. red.) dodělá vám svačiny, posíláme na všechny v LIKO-Su email s aktuální nabídkou a naskladňujeme zboží. Poté dovezou obědy a už chystáme vše na vydávání. Když vydáme poslední obědy, to je tak okolo jedné, teprve obědváme my. V čem se naše nabídka kantýny v LIKO-Su liší od jídelen v jiných firmách? Kromě svačin a čerstvého džusu je to třeba nahřívání talířů. Kdybychom teplé jídlo daly na studený talíř, než sníte polévku, tak oběd vychladne. Tím, jak nám tu přibyla výkonnější ohřevná vana, než jsme měly dřív, tím že hlídáme dodavatele, aby jídlo mělo nejméně 61 stupňů, a také tím, že nahřejeme talíře, dáváme tomu takový nadstandard. Další věcí je, že pro návštěvy chystáme občerstvení a pro naše kolegy máme oproti běžným kantýnám široký sortiment, který se navíc snažíme obohatit o ovoce, v létě o zmrzliny, ledovou kávu, nebo třeba melouny. Občas máte i netradiční úkoly, jako když třeba dorazí návštěva z Indie. Pro mě je vaření opravdu koníček, takže když měla přijet první indická návštěva a já se o ně měla starat, zajela jsem si do indické restaurace na jídlo, abych věděla, jak to chutná. Také jsem sledovala pořady Gordona Ramsayho, jak cestoval po Indii, nakoupila jsem si na to všechno koření a zkoušela jsem to vařit. Možná to nebylo úplně jako v Indii, ale chutnalo jim. Když tu byl letos z Indie Abhishek Prakas (syn našeho indického partnera - pozn. red.), tak jemu jsem dělala jak českou, tak indickou kuchyni. Kromě vaření, se tu staráte i výzdobu... Mě to ale vždycky bavilo, protože jsem léta pracovala v květinářství a ke květinám mám vztah. Letos jsem dělala vánoční výzdobu pošestnácté. To už v září začnete přemýšlet, co bude o Vánocích. Já to velice prožívám a ráda dělám. Vždy se těším na tu chvíli, když kolegové přijdou do kantýny a poprvé uvidí novou výzdobu, svíčky na stole, hraje hudba - to dělá hezkou adventní atmosféru. Jsem ráda, že tu není jen holá kantýna, kam se dojdete najíst a jdete pryč, ale že působí teple a člověk se o polední přestávce cítí lépe. Patnáct let v LIKO-Su uteklo jako voda. Co vám to dalo? Člověk se toho hodně naučí. Udělá to z vás víc zodpovědného člověka. Já už večer přemýšlím, co přesně budu druhý den dělat, co budu chystat, abych na něco nezapomněla. A přijde mi to tak normální. Já v LIKO-Su už třetí rok přesluhuju, a kdyby se mi tu nelíbilo, tak bych tu nebyla. Baví mě vařit, baví mě výzdoba, baví mě lidi. Mám vynikající spolupracovnici Janu Matyášovou, takže se do práce těším, že se tady spolu zasmějeme. Co ale děláte, když máte volno? Ráda jezdím na chalupu, ráda sbírám houby a snažím se všem pomáhat. Když jsem na chalupě, tak se mi kamarádka směje: „Ty si vždycky vytáhneš lehátko, ale dáváš jej jen vyvětrat, já jsem tě na tom neviděla nikdy ležet“. Je pravda, že toho volného času moc nemám. Mám vlastně tři domácnosti – tu svou doma, velkou chalupu a také maminku, která má 88 roků, a z toho mála času, který mám, se jí snažím dát co nejvíc. A mám také vnučku, na kterou jsem se léta těšila. Ta když přijde, tak jsem ten nejšťastnější člověk na zemi.