Aleš Hermann - LIKO-S už mám pod kůží

Vzpomenete si, jaký byl váš první den v LIKO-Su? Hned první den jsem byl s Petrem Hrabovským poslaný do Brna pro materiál a byl to pro mě neskutečný zážitek. Nebylo pro nás místo v kabině, a tak nás šofér posadil na korbu. To by dnes už nebylo možné. Na první den v práci to byla úplná bomba. Jak se za dvacet let změnilo sváření?  Já jsem nastupoval s velice malými zkušenostmi sváření TIGem. Tenkrát to bylo všechno založené na manuálním nastavení svářečky a také bylo vždy potřeba přejet wolframovou elektrodou po materiálu, jinak to nechytlo. Dneska zapnete svářečku, zmáčknete tlačítko a vše je nastavené na daný proces. Zapalování oblouku je bezkontaktní, takže technologie jde dopředu a u těch svářeček je to hodně znát. A jak se za těch dvacet let změnila firma LIKO-S? Tak to je neskutečný posun. Když jsem nastoupil a viděl jsem to tady, tak jsem si říkal: „Fajn, dám tomu tři měsíce, možná půl roku, a  seženu si něco jiného“. LIKO-S tenkrát byla dřevěná bouda, kde sedělo vedení a vedle byla plechová hala, kde jsme svářeli. Topilo se olejovejma kamnama, když bylo potřeba přitopit, tak se v kotli pálily rozbité palety a stejně vám v zimě na ponku zamrzla minerálka. To byly kruté začátky. Ale do jakého stádia se to dostalo dneska, tak to klobouk dolů. Ten posun je obrovskej. Často slyšíme, že dnešní mladí nejsou zvyklí pracovat nebo že nejsou ze školy dobře připravení pro praxi. Jak to vidíte vy? Já si myslím, že je to hodně individuální. Dokonce bych si troufl říct, že pokud toho člověka týden sleduju, tak si dokážu udělat obrázek, jestli má o práci zájem a jestli z něj něco bude. To se dá vysledovat. Celkem rychle poznáte, jestli to má v krvi. Pomáháte jim nějak se zaučením? Bez toho to nejde, protože ti kluci by se v tom jinak utopili. Když přijde někdo nový na dílnu, tak pokud si ho parťák nebo někdo jiný z týmu nevšímá, tak nemá šanci ani nováček, ani ten tým. Nás je v partě pět, a pokud bychom měli někoho táhnout, tak se to okamžitě projeví na zakázce. To prostě nejde a my v tom nemůžeme nikoho nechat se plácat. Když jsem v LIKO-Su začínal, tak se na mě přišel podívat pan Musil. Představili jsme se a on mi řekl, že chybu může udělat každý, ale neměl by ji opakovat. Prostě nedělat stejnou chybu dvakrát. Tím se dodnes řídím. Začínám tu druhou dvacítku a už mám LIKO-S prostě pod kůží. Pravidla, která jsem se tu naučil, aplikuju i doma, když vychovávám děti nebo když mi přijde pracovat firma na barák. Redakčně kráceno, celý rozhovor vyšel v časopisu Likosáček 09/2016
LIKO-S